Po delší době se opět musím vyjádřit k dvěma nejmedializovanějším událostem posledních dní.
1) Vysvobození zavalených chillských horníků

- celý svět se na ně dívá v živých přenosech a hltá každou novou informaci. Asi proto, že 69 dní v dolech chytne lidi za srdíčko, rozhodli se média roztočit ďábelské soukolí reality show. Otázka je, proč bychom se tolik měli pídit po detailech, zvlášť teď, když už víme, že vše zkončilo happy endem, a když například v Číně každoročně umírá tisíce horníků? Napadá mě, že jednoduchý příběh se šťastným koncem je přece to, co chtějí masy zažívat. Stačí se podívat na většinu hollywoodské produkce..

2) Žokej Váňa po sedmé vyhrál Velkou pardubickou a stal se legendou.

- skvělé, gratuluji a přeji panu Váňovi, veteránovi tohoto sportu jeho vítězství. Jeho vítězství zároveň odkrývá něco z lidské povahy. Obyčejný člověk touží mít svoje hrdiny a legendy. Běda tomu, kdo se na ně pokusí sáhonut. Kritické uvažování jde stranou a pracuje idealizace a pozitivní filtrace. Z Adolfa Hitlera se stal zbožšťovaný Fuhrer ne jen díky skvělé Goebbelsově propagandě..

Žokej Josef Váňa vyhrál VP a žokej, který zkončil druhý, podal protest kvůli nepovolenému křížení trati. Následně svůj protest stáhnout. Chápu ho. Národ si nenechá sahat na své legendy. Místo toho se hned stal ze spousty lidí dostihoví odborníci a začali slavného žokeje hájit. Pokud by si takový člověk teď četl tento článek, začne mě nejspíš napadat a obviňovat. Ale já jsem neřekl, že Váňa vyhrál nepoctivě. Pouze mě zaskočila vlna odporu proti vyslovení protestu. Ten člověk přece má právo protestovat, proč hned ta touha lynčovat ho?