Jelikož se mi podařilo z webového archivu vytáhnout legendární recenzi od Andrewa, kterou napsal pro časopis Score, a nebylo to vůbec jednoduché, rozhodl jsem se ji tady zveřejnit, aby nakonec nezmizela z internetu úplně.

Jagged Alliance II (15.12.1999 13:13)

Aby se scéna rozjasnila a oko mohlo k rybníčku pohlédnouti, musí se zkrvavený rákosníček rozkročit a pevně máchnout sekyrou do mlhy až ona zapláče, odlije se, a my uzříme co se děje na jevišti světa. Mládenec přichází k vrbě smutně se shlížející v polozamrzlém močálu. Přišel jí zase něco šeptat, jako ostatně každou noc.
„Má milá vrbo, už jsem tu zas. Pojď, pořádně se k tobě přitisknu. Á, je fakt nádherný se o tebe takhle otírat. Teď bych skoro… (–censored-). Doktor Zivago sice pořád naléhá, že se s tebou už nemám vídat a říká, že se k sobě nehodíme, ale já vim že lže a chce mi tě ukrást. Ty moje vrbko milená! Jako vždycky jsem ti přišel všechno povědět. Dneska ale musíme bejt hotoví rychle, protože je mi hrozzzná zzzzima. Vim jak seš moudrá a všechno si pamatuješ a tak si určitě dobře vybavíš, jak jsem se ti před třema rokama svěřoval s bezprávim a křivdou, který se mi staly. Tenkrát mi Lukáš Křeček nahrál nějakej warez Jagged Alliance od Sírteku, jako že to neni nic moc a tak, ale tys’ mi správně poradila, že ta hra je krása který neni mezi strategiema rovno a jako vždycky si měla pravdu – byla to fakt libůvka! Ať jsem to ale vyprávěl komu jsem chtěl, hlavně distributorům Drťátkovi a Hejtmánkovi, nikdo o tom nechtěl ani slyšet – prej nějaká Jagged Alliance, to neznáme a je nám to volný. Hovada. A taky ty časopisy jak o tom blbě psaly, měl jsem z toho vyrážku na levym ušnim boltci a hrozně to štípalo. Trvalo to, ale časem pařoucí lidi prohlídli a hra Jagged Alliance došla zasloužený slávy, teda pozdě ale přece. To ale prodejce her vůbec nezajímalo, vlastně se to tu ani moc nepokoušeli prodávat a to je, jak určitě, vrbo, sama uznáš, hrozná ostuda a bída.Kamarádi ze Sírteku si dobře pamatujou jak jsem je tenkrát měl rád a tak mi jako prvnímu (fakt – třeba Honza Plevel ještě nemá nic) poslali první hotovou verzi Jagged Alliance II. Přišla mi zrovinka včera ráno a já jsem se k tobě, moudrá vrbo, přišel teď uklidnit, protože jsem z toho tak radostnej až ze mě teče takový to bílý jak jsem ti tuhle říkal potom co jsem hladil Evžena. Hele, co ti mám povídat, hnedka jsem to nainstaloval a všude jsem najednou viděl tu závist, že už tuhle placku ze Sírteku mám. Předchozího dílu si nikdo ani nevšim’ a teď najednou tohle pokračování všechny nějak hrozně zajímá. Až mě z toho chytá křeč když si pomyslim, jak jsou ty lidi pokrytecký a časem se dokážou úplně obrátit naruby a jednim dechem odvolat všechno, za co se drali nebo co odsuzovali. Ale stejně sem byl děsně šťastnej, když se ta paráda od Sírteku spustila a otevřely se mi všechny ty povědomý meňučka a zahrála tak pěkná muzika, že jsem se až skoro povlhčil. Odskočil sem si teda na „DabljůSí„ přečíst ten hrozně heftovej manuál, co mi Sírtekové dali, abych si připomněl, jak se to vlastně tenkrát hrálo. A jukám na těch hustě popsanejch padesát stran! Vrbo moje, to ti je tak hrozně těžká hra! Ten manuál mi to připomněl, že je to fakt děsně složitý a bez anličtiny ani ránu. Fakticky sem si ho radši celej znovu dobře prostudoval, slibuju že to bylo celejch těch padesát stránek, přece si mi řikala, že mám všechno číst až do konce. A udělal jsem sakra dobře, protože jinak bych si ani neškrt’ jak se to strašně těžko ovládá – dalo to bezmalinka celej den než sem se do toho zase dostal a to sem to tenkrát došel až to konce. Prostě strašně těžký na hraní, až jsem se ti divil, že jsem to tenkrát hrál. Ale ten důvod mi došel jen jsem na to znova sáhnul, ono se to totiž hodně vyplatí když se to naučíš dobře hrát. Neumím ti říct proč, prostě to tak je a já sakra nevíím proč, hrrrome. Zabil bych abych ti moh’ říct proč, ale prostě to nevim! ÁÁÁáárgh!!! Promiň…Brrr – ukaž, musím tě na chvíli pustit, zebou mi nohy. Táák, takhle je to lepší.„V domečku na kopci za rybníčkem svítí okénko a za ním je sednička. V sedničce je stůl a na něm monitor a za monitorem je menu. Za menuje schován celý maličký svět, který se jmenuje Arulco. Za sedmerou zdí je v tomto světě schována zlá královna Deirdranna Reitman, která mu panuje železnou rukou. Kdo pomůže? Možná ten, kdo pomoci nemůže, ale přesto může. Nachází si sice ve světě na druhé straně obrazovky, ale je tak mazaný, že najme žoldáky přes Internetovou Asociaci Mezinárodních Žoldáků a přes hranice světů začne sužovanou zemi postupně osvobozovat.„Táák, když mám hlavu v vý tvý díře, je mi mnohem tepleji (tohle zní fakt divně – Rybajs). Doufám, že ti to nevadí. Víš, vrbo, já sem rád, když se mě hry na všechno možný nejprve ptaj a já si toho můžu udělat hodně podle sebe (nebo honě sám sebe? Teď ti nějak nevim). Jagged Alliance II je v tomhle ideální. Hned na začátku jsem si vybíral jestli chci měřit vzdálenosti na metry nebo na yardy, jestli chci, aby byl příběh spíš do sci-fi nebo spíš reálnej, taky jestli chci, aby se hra ovládala na přesně stejně jako minulej díl a jestli jí chci mít těžkou, lehkou nebo třeba omezenou časově. Potom taky jestli chci mít k dispozici víc složitějších zbraní a nebo spíš originální sadu zbraní z minulýho dílu a pak ještě další věci. Úplně mě z toho bolí hlava když se snažim na všechno si vzpomenout. Jsi ráda, že ti to takhle hezky všechno povídám? Určitě ano, vždyť jsi tak teplá, až skoro žhavá. Ty moje vrbo! Tak hele, celý je to rozdělený na dvě části, takovou tu plánovací, kde se to hemží číslama a tabulkama a na tu hrací, kde se přímo bojuje s malinkýma vojákama. Řeknu ti rovnou, že na té plánovací mapě tvrdnu docela nerad, ale když sem se s ní teď už naučil dělat, tak sem tam teď naštěstí už jenom zřídka. Nakupuju si na ní žoldnéře do svý soukromý války a objednávám si přes internet dodávky zbraní, který mi anonymní firmy dopravujou letecky na udaný koordináty letišť, který mám pod kontrolou. Je tu taková strategická mapa rozdělená do 256 sektorů a je to vlastně celá země s městama, lesama, jezerama, plážema, horama a tak. Zjistil sem, že nejlepší strategie je obsadit co nejvíc dolů těžících kovy a tak si zajistit přísun peněz. Za peníze se nakoupí tolik vojáků, že se z nich zformuje několik čet, který se rozmístí na strategických místech, aby hlídaly mnou dobitý letiště a strategický body jako doly, nemocnice, sklady a tak vůbec. Když je nedostatek vojáků, podařilo se mi vytrénovat do zbraně místní civilisty a rozmístit je po určitých mapách tak, aby je nepřátelská armáda nemohla dobít zpátky – vona to totiž často zkouší. Ale tohle s tim hlídáním civilníma „milicema„ nebo co to je (děda řikal, že to má něco společnýho s něčim rudym nebo co) je možný udělat až pozdějc, protože mi obyvatelé nejdřiv moc nevěřej a nechtěj se mnou spolupracovat. Zaujalo mě, že na rozdíl od minulýho dílu je tu hodně intenzivní komunikace s obyvatelama země. Různě mi raděj, dávaj mi k dispozici svoje schopnosti – léčí moje vojáky, prodávaj mi levně zbraně, dávaj mi tipy na různý schovaný lokace a věci, půjčujou mi svoje vozidla a jeden chlápek mi dokonce nabíd’ svojí helikoptéru a přepravuje mě v ní kam je třeba – to v jedničce teda rozhodně nebylo. Všechny tyhle operace jako trénování vojáků (svých i nově rekrutovaných), létání a ježdění z místa na místo, najímání a vyplácení vojáků (počítání peněz je na denním pořádku a běda když žoldnéřům není na vejplaty!), objednávání zbraní a plánování okupace jednotlivých sektorů a přesouvání jejich obránců se až na výjimky realizuje právě na týhle velký strategický mapě. Mám ji „jako„ v takovym vlastnim malym laptopu (ten je jenom „jako„ v tý hře, víš? – naši by mi laptop už nikdy nepučili po tom jak se do něj fretka Źoska pochcala, to sem ti taky řikal, pamatuješ?), se kterým se pořád babrám a ostatní vojáci na mě blbě zíraj’. Ti moji vojáci co si najímám jsou většinou dost tvrďáci a i když perfektně rozumí zbraním a různejm způsobum boje, do věcí jako je laptop vůbec nevidej a tak je to rozčiluje. To mi připomíná, že bych ti měl říct, jak strašně důležitý je vybrat a najmout si ty správný žoldáky. Je tu hrozně důležitá specializovanost lidí. Hele, já vim, že těch her, kde si různě vybíráš a trénuješ postavy podle různejch povahovejch vlastnosti je spousta, ale tyhlety Jagged Alliance hry jsou v tohle dovedený vyloženě až do krajnosti. Tady fakt špatněj voják na špatnym místě nemá vůbec šanci. Je tu třeba nějakej mariňák Fidel, co umí hodně s výbušninama, ale kdyby to zkusil jakejkoliv jinej voják jako něco zabombit nebo tak, tak by si buď vohořel pracky a nebo by vylít „pánu bohu do vokem„, jak to říká babička když děda hnije. Jiný vojáci zase uměj střílet na dálku nebo třeba běhat, podřezávat, dávat první pomoc, opravovat zbraně a tak. Je to tak dobře promakaný, že ti až dám pusu. No, vidiš.. hele, fakt seš dneska nějaká teplá, neni ti nic?„Staří Babylónci četli budoucnost z profilů a obrysů stínů. Silueta mládence byla tohoto večera jedna se siluetou vrby. Rychlá nenávistná světla civilizace se při pohledu na tuto tichou zamilovanou dvojici zdají být vzdálená jako hvězdy na zimní obloze. Lidská rasa takováto sloučení nejen zpravidla nezná, ale mnohdy i odsuzuje. Blahoslaveni chudí duchem! V tomto se ještě lidé mají co učit od démonů, succubů, incubů a druidů, kteří sňatky s rostlinami a zvířaty uzavírají k všeobecnému štěstí přírody zcela běžně.Nevim co maj ostatní kluci na těch nafoukanejch tupejch holkách, když je tu hned za městem tolik krásných urostlých stromů jako jsi ty, moje vrbo. Ty a počítač, to je všechno co potřebuju k tomu, abych šťastně žil. No nešum tak rozzlobeně, myslím to vážně! A nežárli, holka, počítač mě vůbec nevzrušuje tak jako ty! Vždyť se podívej jak vzrušenej, když sem s tebou. Vidíš? A ty seš, holka, taky už nějaká tvrdší. Ha, ha, ha!Ale abych ti to dopověděl s tím Jagged Alliance II, ta druhá věc o který sem se zmiňoval je pak strategickej výhled přímo na bitevní pole. Tam se objevjej všechny to vojáci co buď koupíš nebo narekrutuješ z lidí a vytrénuješ. Poslat je můžeš kamkoli se ti zlíbí a oni tam prostě jen tak dopochodujou nebo něčím dojedou a nic, ale jakmile tam zmerčej nějaký hajzly od tý zlý královny, je z toho bezvadná bitka. Dokud neuviděl žádnýho nepřítele nebo on neuvidí je, prostě s nima jen tak chodíš po sektoru jako by nic, ale jakmile někoho zmerčej nebo někdo zmerčí je, hra se sama zastaví a hraje se na tahy z nichž každý odpovídá několika sekundám reálnýho času (je to vlastně stejný jako když dáš v Baldur’s Gate před bojem pauzu). Tenhle boj je ale asi nejdetailnější ze všeho co na počítači dosud bylo. Můžeš těm chudákům rozkazovat úplně všechno a hlídat taky úplně všechno. Neprůstřelné vesty, bojová kamufláž a lékárničky první pomoci jsou samozřejmost a tak se většina přemýšlení točí okolo zbraní, munice a výbušnin. Je tu fakt děsná spousta různých zbraní a ještě větší spousta různý munice (tý je tu snad padesát druhů!). Na rozdíl od minule nepřibyly jen tuhý zbraně jak raketomety, panzerfausty, dum dum střely a tak, ale i zbraně laděný spíš do nějakýho sci-fi nebo co. Navíc se každá zbraň dá různě smontovávat a rozmontovávat z velkýho množství různejch doplňků jako je laserový zaměřování, extra zásobníky na svítící střely nebo trhavý střely, tlumiče nebo teleskopický zaměřovač. Když dojdou náboje nebo když se k někomu přikradeš zezadu (i když nějak nevim, jak by ses zrovna TY k někomu přikradla zezadu, ale nezlob se, to jenom tak laškuju!), můžeš ho praštit obuškem, rozpůlit mačetou, bodnout dýkou nebo omráčit železnou nákloubnicí. Zbraně se občas zasekávají protože nesnesou vodu, o výbušninách ani nemluvě, takže se s jejich přípravou a distribucí mezi vojáky podle toho který voják co lépe ovládá musíš děsně patlat, až je to občas i únavný. Ne detailech boje autoři fakt nešetřili, zranění neošetření vojáci za sebou nechávají krvavé stopy, mrtvoly plavou na vodě, vojáci na sebe pořád něco pokřikujou a efektně si mezi sebou házej munici když je potřeba nebo si různě „krejou„ záda, dělaj na sebe různý posunky a tak. Ne, vopravdu, takhle děsně do podrobna dotaženej simulátor válečnýho konfliktu „tělo na tělo„ sem ještě nikdy neviděl. Ale znáš to – všeho moc škodí a vono je to všechno tak děsně překomplikovaný, až mě to někdy pěkně štve. Vlastně by mi ani nevadilo, kdyby se to hrálo aspoň o kousek jednodušejš, ale možná to takhle nějakym fanatikum vyhovuje nebo já nevim.Při boji je veškerej pohyb limitovanej takovym tim odpočtem co může ten kterej voják ve jednom svym „tahu„ udělat. Vojáci můžou buď normálně jít či běžet nebo takhle po bobku popobíhat jako zajíci nebo se plazit a každej z těchle pohybů jim něco z pohybovýho limitu sežere. Když všem vojákům řekneš co maj udělat a dojdou jim všechny tahový body, hraje zase nepřítel, pak zas ty a tak pořád dokola. Všechno je to ale děsně složitý, protože kromě různýho druhu pohybu se ještě počítá zatížení vojáka, jeho únava, mrštnost, terén po kterym se pohybuje, dokonce se dá lézt i na střechy a budovy maj třeba několik pater nad sebou jako to bylo v UFO a pak se musí brát v potaz odkud kam je vidět a takový ty detaily. Dveře a bedny se daj buď normálně otevřít nebo vylomit šperhákem nebo třeba vyhodit do povětří, vypáčit paklíčema nebo prostě vyrazit, na čemž je taky dobře vidět, že tady jde dělat vopravdu všechno všelijak. Taky jakýkoliv zapracování se zbraní jako její prohození za jinou, trocha času na lepší zaměření nepřítele nebo dobití bere ty body pohybu, kterym se tu řiká Action Pointy. Tohle všechno se dá vlastně přeskočit, když vojákům před vstupem do nepřátelskýho sektoru řekneš, aby to automaticky odbojovali sami, ale to většinou nefunguje, protože jak to člověk sám neovládá, nějakej voják to blbě koupí a musí se to dělat celý znova. Vyléčit vojáka tu totiž neni jem naplácat na něj něco z lékárničky a je to, musí se nejprve ošetřit a pak si musí dát tak den pauzu v rukou doktora, kterej ho zase sešije a to je dost pruda. Naštěstí (nebo možná spíš bohužel) se dá hra ukládat a nahrávat i v průběhu samotnejch bojů a tak se vlastně nikomu nemůže nic stát když se pořád louduje a sejvuje.Moc hezký je, jak teďko můžeš bojovat v noci a svítit si na to třeba světlicema nebo tak. Ve městech svítěj lampy a vůbec je to takový tajemný a vypadá to trochu jako UFO: X-COM když je tma. Tma je taky vždycky když se bojuje v podzemí, třeba ve sklepech nebo v dolech. Vo ty doly bejvaj hodně tuhý bitvy, protože z nich jdou ty prachy za který všechno nakupuješ. Ta různorodost je skutečně na každym kroku. Tu musíš někoho někam odvést, pak někoho osvobodit, zničit protiledadlový raketový hnízdo, dopravit do hladovějící oblasti potraviny, sabotovat výrobu zbraní v továrně, vyhodit do povětří nepřátelské velitelství, rozdat si to s divejma zvířatama v přírodě, vystřílet fakt tuhý specialisty v královnině zahradě, najít vožralýho faráře a přes kořalku ho „přemluvit„ aby pomoh’a tak vůbec – pořád tě někdo někam posílá nebo ti něco říká, z toho „jako„ internetu ti choděj různý maily a informace o průběhu situace a tak. Prostě hodně dobrá zábava na hodně dlouho a zase všem bude jasný, že Sírtek rulez. Už vidim jak si to teď všichni budou kupuvat, ale možná to ani nebude tak horký, protože pařani sou mazaný a věděj, že si stačí počkat jenom měsíc a na příštím Score CDčku (holka, já ti to Score TAK strašně žeru, to sou takový božani – dyk víš jak ti to dycky povídal jak sem se zase nasmál) bude celá hra Jagged Alliance komplet sakum prdum úplně zadarmo na samostatný placce – ten nápad s těma dvěma CDčkama se jim taky fakt poved!Hele, já sem ti už celej zmrzlej a unavenej, takže mi konečně nastav a já du zase pařit. Táák, pěkně, aarrrgghh.. jóóó, kam se na tebe všichni hrabou.. aaahhh…Rákosníček vystrčil strapatou hlavičku z rybníčku a vida vzdychající vrbu opět se celý vzrušil a šel si najít nějakého toho okouna s krásnými ledově studenými ústy ve tvaru smyslného O lapajícími na vzduchu po vzduchu, po vzduchu na vzduchu, na vzduchu po vzduchu.. aíííííííííííííííííííííííííííííííííí………

- převzato z časopisu Score, written by Andrej Anstasov, Score